Do finančních nesnází se dá dostat daleko snáze, než se dá naopak zbohatnout. A proto u nás daleko spíše narazíme na někoho, kdo má hluboko do kapsy, než na toho, kdo má na rozhazování a kdo si nemusí ve finančních záležitostech dělat starosti.
A co ten právě zmíněný stav věcí znamená v praxi? Logicky to, že je mezi námi nespočet těch, kteří si musejí za svého života přinejmenším něco odpírat. Někdo z těch nevalně finančně zaopatřených si musí nechat zajít chuť na luxus, který je nad jeho možnosti, a někomu už nezbývá dost finančních prostředků třeba ani na naprosto zásadní věci, bez nichž se snad ani nedá žít.
A když už někdo třeba nemá ani za co jíst, ani čím zaplatit nájem, ošacení a další nezbytné záležitosti? Pak si na to dotyčný musí nejednou aspoň půjčit. S tím, že uspokojí svoje potřeby za cizí půjčené peníze a pak se s takovým poskytovatelem půjčky postupně vyrovná formou obvykle úročených nebo jinak zpoplatněných splátek.
Vzít si půjčku může být třeba i docela dobrý nápad. Protože člověk díky této přečká zlé časy a dočká se (snad) lepší budoucnosti. Ovšem než se tak stane, žádá si to přece jenom své.
Než totiž nějaká finanční instituce někomu půjčí, požaduje prokázání schopnosti žadatele splácet. Chce vidět, že má dotyčný dost vysoké příjmy, že jeho pozici nezpochybňují dejme tomu negativní záznamy v registrech dlužníků, hrozící exekuce a podobné komplikace. A když nejsou podmínky takové instituce uspokojeny, čeká člověk na půjčku marně. Nedostane ji.
Totiž vlastně ji dostane, ale to často jedině tehdy, když je jeho volbou nebankovní hypotéka. Protože u té se díky nezbytné zástavě nemovitosti coby záruce splácení není nutno obávat toho, že se poskytnou peníze někomu, kdo je nebude chtít nebo nedokáže vrátit. A tak se tu žadatel půjčky obvykle dočká. Což pro něj může být klidně i spásou.